První trimestr na Caltechu, aneb low-cost Kalifornie

Cover image

Sedím ve vlaku na své pětihodinové cestě z Nice do Milana, odkud mi letí letadlo do Vídně. Je brzo ráno, vychází slunce a pod ním se třpytí Středozemní moře. Na druhé straně jsou skalnaté hory, ale přestože je 14. prosince, venku je na mikinu.

Poslední tři měsíce jsem strávil na jihu Francie, v malebném městečku jménem Valbonne poblíž Nice, Cannes a Antibes. Když jsem v létě zjistil, že moje vysněná univerzita v předměstí Los Angeles na západním pobřeží Ameriky, mimo jiné známá svým renesančním kampusem a intimní komunitou, bude probíhat zcela distančně, začal jsem hledat alternativy. Zvládat totiž školu, jejíž kurikulum často dostává přídavné jméno "drtící / ničivé", sám ze svého dětského pokoje, by bylo dost náročné.

Naštěstí se objevili Jules a Olivers, dva evropští spolužáci (J. z Francie a O. z Lotyšska). Hledali jsme bydlení ve všech státech (i když já v Česku zas tak ne, chtěl jsem vypadnout) a nakonec jsme se rozhodli pro luxusní letní sídlo známé Julova táty, za slušnou covidovou a rodinnou cenu (+ jsme všichni měli stipendium od Caltechu). Takhle to vypadá:

Image

Vtipné je, že skoro přesně takhle vypadají koleje na Caltechu a region Provence je poměrně podobný Kalifornii (např. oba jsou známé pro víno).

K službám jsme měli Julovu tetu, která bydlí poblíž. Pandemii jsme v podstatě nevnímali, protože jsme byli takčitak izolovaní. Kromě pár pošťáků, prodavače v předražené sámošce, dvou zahradníků, týpka na bazén a... uklízečky (jo, majitelka na tom trvala; asi nevěří studentům), jsme nikoho jiného neviděli.

Tady ještě pár fotek z výletů:

Image

Image

Image

Image

Studium

Předměty jsem měl následující (s volným překladem):

  • Ma 1a: Calculus of One and Several Variables and Linear Algebra (Diferenciální a infitezimální počet jedné a více proměnných a lineární algebra),
  • Ph 1a: Classical Mechanics and Electromagnetism (Klasická mechanika a elektromagnetismus),
  • Ch 1a: General Chemistry (Obecná chemie),
  • FS 2: Freshman Seminar: The Origin of Ideas (Prvácký seminář: Odkud pochází myšlenky),
  • Hum/H 12: Social Theory (Sociální teorie).
  • Ph 10: Frontiers in Physics (Výzkum ve fyzice),
  • CS 9: Introduction to Computer Science Research (Úvod do výzkumu v informatice)

Jak to na Caltechu funguje

Bakalářské studium trvá (typicky) 4 roky a každý rok je rozdělený na tři trimestry (cca od října do prosince, od ledna do března a od dubna do června; vychází to asi na 8 měsíců ve škole a 4 mimo).

Obor se vybírá až na konci prváku, ale dá se to změnit i později. "Obor" v podstatě znamená, že musíte splnit nějaké požadavky na předměty a konzultovat s členem příslušného oddělení váš postup.

Všichni však musí splnit "Core Curriculum" (základní vzdělávací plán). To jest:

  • tři trimestry matiky a fyziky,
  • dva trimestry chemie a jeden biologie,
  • čtyři humanitní předměty (dva vstupní, dva pokročilé), čtyři společenskovědní (-//-), a čtyři "nějaké další" (např. jazyky) – tj. průměrně jeden nepřírodovědný předmět na trimestr,
  • nějaký tělocvik a další drobné věci.

Samozřejmě člověk musí také dosáhnout nějakého celkového počtu kreditů. Kredity udávají podle očekávaného počtu hodin týdně (i) ve výuce, (ii) v laboratořích a (iii) samostudiem. Např. 3-0-6 znamená tři hodiny na přednáškách, žádné laby a šest hodin čtení a dělání úkolů. Pozor ale: předměty můžou být "podstřelené" nebo "nadstřelené" (hádejte, co je častější). Např. chemie mi měla zabírat 6 hodin týdně, ale bylo to spíš tak 12 plus pocit naprosté marnosti.

Standardní nálož na trimestr se pohybuje mezi 40 a 50 kredity, což je přibližně pět velkých 9kreditových předmětů (tak to budu mít příští trimester). Předměty, které se skládají pouze z přednášek vědců a jiných hostů, tzv. "pizza předměty" (fyzicky se totiž u toho jde na jídlo), jsou však časově nenáročné a dá se jich vzít víc (např. Ph 10 a CS 9).

Předmět se většinou skládá z přednášek, čtení, cvičení ("recitace", angl. "recitation") a domácích úkolů (angl. "problem sets" nebo "psets"). Caltech dává hodně důrazu na řešení úloh a laboratoře (i když ty jaksi letos nebyly). V humanitních předmětech se hodně čte a píšou se eseje.

Známka se typicky počítá ze všech úkolů, kvízů a písemek. Tedy něco jako "zkouškové" v podstatě není (poslední týden je vyhrazený na závěrečné testy, ale něco jako ústní zkoušení se tu zaplaťpánbůh nevede). Člověk se musí usilovně snažit celou dobu, a když něco neodevzdá, může předmět nedostat.

Caltech Honor Code, neboli kaltešský kodex, je něco jako desatero Caltechu. Základní motto je něco jako "Žádný člen naší komunity nebude neférově zneužívat jiného člena." Praktický důsledek je však, že všechny písemky a úkoly jsou založené na důvěře mezi učitelem a studentem. Žádné sledovací mechanismy, prostě si to vytisknete, přečtete instrukce (např. 5 hodin čistého času s jednou souvislou 1h pauzou uprostřed; lze používat oficiální učebnici, předešlé psety, kalkulačku, ... internet ne) a podle nich napíšete. Žádné podvádění. Samozřejmě je nějaký výbor, který řeší incidenty, ale obecně je to překvapivě efektivní. Ta svoboda, kterou to studentům dává v plánování úkolů a testů je skvělá.

Profesoři a jednotlivé předměty

Na matiku jsme měli docela třídu (kdo se vyzná: dělal paper s Terencem Taem), ale ten předmět všichni spíš nesnášeli, protože byl moc složitý (naštěstí to zachraňovala jedna hrozně příjemná vyučující asistenka). Přednášky byly předtočené a každý týden byla recitace. Já jsem na ně ale nechodil, protože můj vyučující asistent (dále TA, angl. "teaching assistant") byl k ničemu (nakonec skoro všichni chodili k té jedné příjemné). Každý týden bylo za úkol pět vcelku náročných příkladů, které mě vždycky nesmírně bavily (někdy až tak, že jsem po jejich vyřešení měl absťák, ale další set ještě nevyšel). Pro ilustraci náplně: za celou dobu jsme v podstatě nespočítali ani jednu konkrétní derivaci nebo integrál; jeli jsme jen analytické důkazy.

Fyzika byla jednoduchá. Profák dobrej, ale přednášky jsem nepotřeboval; bavilo mě číst učebnici. (Reakce na automatickou otázku: Feynmanovy přednášky z fyziky jsme měli jen jako doporučené, hlavní učebnici jsme měli jinou, ale taky domácí.) Psety byly občas frustrující, ale jinak zábavné. Myslím, že tenhle předmět mi dokonce zabral i míň než avizovaných 9 hodin týdně.

Chemie. Ó chemie. Vyučující je distingovaný vědec s mnoha oceněními... až na Nobelovu cenu, kterou prý už málem několikrát dostal (resp. v článcích, za který ji dostal někdo jiný, byl vždy čtvrtý autor). Vždy když musel mluvit o nějakém Nobelistovi (kterých bylo hodně), měl hořko v ústech. Taky se o něm traduje, že když byl undergrad (bakalář) na Caltechu, tak míchal s kamarády nějaké LSD a pak musel ujet na chvíli do Mexika. Není náhodou, že hlavní hrdina seriálu Perníkový táta je taky absolovent Caltechu.

Více o chemii: byl to suverénně nejnáročnější předmět. Za a) jsem v něm měl nejmíň předešlých znalostí a za b) byl prostě sám o sobě hodně intenzivní. Je však úctyhodné, že jsme se za tři měsíce dostali od základního modelu atomu (s důkladně promyšlenými odpověďmi na otázky "A jak to všechno víme?") až ke krystalovým strukturám a základům organické chemie. Psety byly opravdu nadlouho; a byly to v podstatě jediné, na kterých jsem výrazně spolupracoval se spolubydlicími a ještě jedním Rumunem, který s námi bude bydlet od ledna. V chemii se prostě nedá hledat logika. Jakákoliv snaha o pochopení jde přibližně takhle: "Tady máme model [něčeho], ale jsou potřeba tato, tato a tato zjednodušení, a bez nich se to budeme učit za týden, ale nikdy vlastně nikam nedojdeme."

Krátká vsuvka: zdá se, že mnoho učebnic se napsalo na Caltechu. Profák matiky používal vlastní učebnici, o fyzice už jsem psal a jednu učebnici do chemie napsal školitel onoho zmiňovaného skoro-laureáta.

Pizza hodiny nemá cenu moc rozebírat – nebyly nic moc. Přednášející to byli dobří, opravdu světoví odborníci a šéfové významných institutů, ale povětšinou jsem tomu nerozuměl a vnímal tak napůl. Také byly děsně zorganizované: najít správný Zoom link bylo vždycky tak na 10 minut.

FS 2 byl fakt divný předmět... Bylo nás tam jen pět + postarší profesor a TA, oba původně z Izraele. Mělo to být o knížce Sapiens od Yuvala Noaha Harariho (kterého profák osobně zná, což je teda cool), ale bylo to... dost zvláštní! Prezentace byly jen v Comic Sansu, myšlenky totálně náhodné (nějaká "informační věda" nebo co) a naše účast spočívala v dvou prezentacích, které bych přirovnal k takové referátu na základní škole. Aspoň mě to donutilo přečíst si tu knížku, která byla zajímavá.

A konečně... Sociální teorie. To je srdcovka. Myslím, že jsem potkal nejlepšího učitele zatím. Zde se sluší jmenovat: Maura Dykstra je "čínská historička," která v docela nízkém věku drží pozici asistujícího profesora s celoživotní smlouvou na Caltechu. Rozumí asi tak úplně všemu, způsobem, který jsem doteď nepotkal a zatím ho nedokážu dostat do slov. Hlavně však dokázala vytvořit úplně perfektní kolektiv – mám teď pocit, že svých 16 spolužáků znám a můžu považovat za primordiální kamarády (zlomem pro mě bylo, když si Tanmay z Indie všiml, že jsem se oholil, a pochválil mi to).

Potkávali jsme se dvakrát týdně a bavili se o čteních nebo o něčem jiném. Jako icebreaker jsme si říkali naše oblíbená rýžová / chlebová / sladká / ... jídla. Byl to opak frontální výuky – např. jednou jsme měli simulovanou debatu na téma, jestli by mýdlo na ruce a na tělo mělo být oddělené. Každý týden jsme psali "reflexi" a na konci taky takové zhodnocení, kde jsme si sami dali počet bodů, který si zasloužíme. Četli jsme: Aristotela, Hobbese, Rousseau-a, Engelse, Maa Tse-tunga, Cooleyho (americký psycholog; předtím jsem ho neznal, ale prý je hodně významný), revolucionářské texty (radikální feminismus, černošskou literaturu, o amerických věznicích, ...) a Foucaulta (nejvýznamější sociolog vůbec). Přijde mi to zpětně nereálné, kolik jsme toho stihli. Neřekl bych, že předmět byl o sociální teorii. Tak 50 % bylo o čtení, psaní, přemýšlení, chápání vědy, atd. V esejích jsme museli experimentovat, žádné "Nevertheless", "Henceforth" nebo "Furthermore". Spíš: myšlenkové mapy, modely, obrácené psaní, kolektivní čtení, ...

Ještě nevím přesně jak, ale tenhle předmět mě zásadně poznamenal. Naučil jsem se mnohem lépe číst a psát a uvědomil jsem si několik věcí (např. že naše chápání dějin je velmi západní a silně nadřazuje bílou Evropu nad ostatní etniky; zpětně tak třeba vnímám společenské vědy na střední docela jinak). S Maurou jsem si dost sednul a chci s ní zůstat v kontaktu.

A jak mi to šlo?

Dobře, skoro výborně bych řekl. Předměty v prvních dvou trimestrech na Caltechu jsou vždycky prošel/neprošel, ale kdybych měl známky, měl bych samá Ačka, z matiky A+.

Narozdíl od ostatních studentů jsem pečlivě četl přiřazené kapitoly v učebnicích. Sice jsem na tom trávil víc čase, ale vyhovovalo mi to, protože jsem si ve věcech mohl udělat v klidu pořádek, a ty učebnici byly dost dobře napsané.

Dařilo se mi také udržovat docela slušné poznámky a všechny psety a testy mám hezky uložené, takže se k nim můžu vrátit. Používal jsem aplikaci Roam Research, o které jsem tady napsal článek.

Do příště bych se chtěl ještě trochu míň stresovat a nacházet si víc času pro jiné věci. A taky chodit dřív spát a víc cvičit (jak jsme to měli teď radši nemluvě).

Můj vstup do efektivního altruismu

Krom školy jsem "žil" ještě jednou věcí: efektivním altruismem. Kdo neví, o co jde, tohle není ten článek, který vám to představí. Pro základní pochopení však stačí domyslet si význam z těch dvou slov a představit si pod ním rostoucí komunitu lidí.

Když jsem zjistil, že na Caltech je klub efektivního altruismu, hned jsem se zapojil. Společně se Stanfordským klubem tento klub pořádal v podzimní trimestru tzv. "fellowship" (celým názvem Arete Fellowship), což spočívá v tom, že se v menší skupince pod vedením mentora seznamujete se základními myšlenkami efektivního altruismu skrz čtení úryvků z knížek nebo článků a týdenní schůzky. Mým mentorem byl Mark, šéf našeho klubu, a teď můj dobrý kamarád. Když přeskočím hromadu život-měnících uvědomění, nových kontaktů a účast na celosvětové studenstké EA konferenci, teď to vypadá, že v příštím roce převezmu vedení to kaltešského EA klubu. Je to pro mě teď asi největší motivace na sobě usilovně pracovat a zlepšovat se.

Zároveň jsem se také stal členem českého Spolku pro efektivní altruismus a zúčastnil se několika jeho aktivit. Musím říct, že ze všech komunit, ve kterých jsem doteď byl (gympl, skaut, matika, Instruktoři, ...), mi tahle sedí nejvíc. Určitě bych se rád účastnil na nějakých jejich projektech, ale snažím se také brát v potaz to, že rozvíjet kaltešský klub má mnohem větší dopad.

Snad se o tom všem rozhoupu někdy napsat něco víc.

Závěr

Konečně... tuhle životní změnu – zpomalit, soustředit se chvíli na sebe, osamostatnit se – jsem už fakt potřeboval.

Tuhle větu už píšu zase hezky ze svého pokoje doma v Brně. Těším se na prázdniny, mám naplánovano mnoho vzrušujících projektů a nalajnovano pár zajímavých knížek.

Těším se ale i na zimní trimestr, a také na jarní, který už možná bude fyzicky. Ve čtyřech to bude ve Valbonne ještě o něco větší zábava a hlavně možná budeme mít auto – s Rumunem plánujeme, že doletím do Bukureště a uděláme si dvoudenní roadtrip napříč Evropou.

P.S.: Taky jsem se učil vařit, tady je koláž: